Země sedmihradská
Agnes hleděla do tmy bezmocnýma očima. Musela se opřít o rozpraskaný kmen staré sosny, aby se udržela na třesoucích se nohách. Po tváři jí stékaly slzy.
Nahlížela do hlubin propasti a myslela na zemi sedmihradskou. Bledé ruce položila na své zrádně ploché břicho. Pak zavřela oči a vykročila.
Pevně ji objal kolem ramen. Dýchal přerývaně, cesta na vrchol hory Koppel je dlouhá a strmá.
„Agnes...“
„Krysaři...“
Nakonec usnula s hlavou položenou v jeho klíně. Krásná a nevinná.
Občany Hameln na úsvitu probudila melodie nesoucí se nad krajem. Divoká, mámivá, nespoutaná. A šťastná. Pohoršeně zakroutili hlavou a dali se do práce.
Komentáře
Přehled komentářů
Konec pekny, ale priznejme si, ze by tim Krysar prisel o nejsilnejsi scenu :)
Re: pekne...
(Kopretina, 21. 7. 2010 20:37)To nepopírám :). Jen si ráda představuju ty šťastnější alternativy. Kdyby autoři dělali všechny konce šťastné, byla by polovina knih naprosto o ničem...
pekne...
(Tokiko, 15. 7. 2010 11:13)