Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zase houby

5. 7. 2009

Magráta toho měla plné zuby. Chodila po rozpáleném lese už hodinu, košík jí pomalu těžknul v ruce a nikde ani prašivka.

Nechápala to. Vlhkost i teplota byly tak akorát, měsíc se včera přehoupnul do své druhé čtvrti a podle horoskopu by les měl být těch potvůrek plný. Dokonce to tu po houbách i vonělo.

Vyšla na mýtinu. A potkala Bábi Zlopočasnou. S nůší plnou hub. Bábi významně nahlédla do Magrátina prázdného košíku a ušklíbla se.

 „Ty se prostě neumíš pořádně rozhlídnout, holka.“

Magráta sledovala Bábin pohled. A najednou byly houby všude kolem. Pod nohama jí s téměř slyšitelným „plop“ vyjela pomačkaná plodnice vzácné ušně březové, ve zlomku vteřiny se narovnala a tvářila se, jakoby tam byla odjakživa. Mladá čarodějka se naklonila a nadzvedla jí klobouček. Houbový mužík se zálibně podíval na štíhlou nohu ušně, přeleštil ji rukávem, omluvně se zašklebil, pokrčil rameny, odplivl si a zmizel pod mechem.

 „Musíš ty hajzlíky prťavý nejdřív pořádně vyděsit,“ řekla Bábi a namířila si to spokojeně ke svému domku.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

šuuš :)

(eru, 5. 7. 2009 23:44)

ušeň je skvělá. no a hajzlíci prťaví.. co dodat. možná "ještě!" :)))

Mnam:)

(Icce, 5. 7. 2009 23:23)

Jinak zcela se ztotožňuji a egomancersky přidávám komentář typu "ach":))

:o)))

(Wee-wees, 5. 7. 2009 23:18)

Tak ta je krásná, houbová. :o)
Doufám, že až vyrazím do lesa já, budu působit dostatečně děsivě. :o)