Už vím, kde leží tygří hřbitov, vím, kde najdeš kosti sluncem vyprahlé
Každý z nás přichází na svět s tygrem. Některý má podobu černého pantera, jiný připomíná opelichanou kočku domácí. Jen málokterý se dožije dospělosti. Někdy ho zabije mámin křik, častokrát tátova uštěpačná poznámka, jindy přečtená kniha a vůbec nejčastěji nějaký neopatrný kluk nebo holka, jejichž tygr si toho vašeho ani nevšimne. Obvykle tygr postupně chřadne, zmenšuje se, nakonec se tiše vytratí a vy si toho ani nevšimnete. Můžete být šťastní. Protože když tygr zemře v jediném okamžiku, v tom bodě časoprostoru, kdy vám pohled, slovo nebo gesto propíchne srdce skrz naskrz, pak jste ztracení navždy. Nikdy nic už nebude jako dřív.