Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bílé jako sníh

Zabila jsem holoubátko,

Pomáhala tam, kde bylo třeba. Nikdy se neptala. Nikdy nesoudila.


matko má,

Přicházely k ní, kruhy pod očima, třesoucí se kolena. Šeptaly o své hanbě.


zabila jsem holoubátko

Vždycky pomohla. Znala ty správné byliny a když bylo nejhůř, uměla zacházet s tenkou železnou jehlicí.


opuštěné jediňátko

Odcházely prázdné, rozbolavělé a krvácející. Dávala jim s sebou laudanum, aby bolest klidně odešla, a levanduli, aby duše tiše zůstala.


bílé bylo jako sníh!

Jen ony znaly cenu svého štěstí. V lepších časech, s někým jiným. Ty, které zaplatily příliš mnoho, přicházívaly k ní do učení. Vždycky pomohly, neptaly se, nesoudily.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

*

(Wee-wees, 18. 4. 2011 10:11)

Tedy, ty jsi chytla nějaké básnické střevo! Moc pěkné.
Mimochodem, četlas Pravidla Moštárny?

Re: *

(efka, 18. 4. 2011 15:32)

si piš, že četla (aspoň dvakrát) :-). Je to jedna z věcí, který mě přiměly o potratech přemýšlet...