Jdi na obsah Jdi na menu
 


DMD 2011 - top 11

2. 5. 2011

Začneme velmi aktuální drabble s mojí nejoblíbenější páně Pratchettovou postavou v hlavní roli.

Téma: Nektar a ambrózie

Fandom: Zeměplocha


Alternativní řešení jarních potíží

Magráta provedla celý rituál přesně podle předpisu, stanovený počet kýchnutí ve správný čas, drbání se na patře jazykem, zuřivé škrábání obličeje a mnutí očí sedmkrát po a pětkrát proti směru hodinových ručiček. Každou chvíli by se měl objevit...

Malý mužík se zhmotnil s hlasitým prásknutím, podíval se na ni opuchlýma krví podlitýma očima a nenaloženě zavrčel: „Co chceš?“

„Ó veliký Histamine, bože všech trpících sennou rýmou, pomoz mi a zbav mě toho utrpení.“

„Jo, tak to máš, holka, smůlu. Proč myslíš, že se cpu tímhle nechutným naprosto inertním chlebíčkem z nafouklých zrn klačské rýžovičky? Jsem alergickej na nektar a ambrózii!“

-----------------------------------------

Pokračovat budeme v lehkém duchu příběhem o tom, kterak ty nejnečekanější věci koušou.

Téma: Kluci nepláčou

Fandom: HP

 

Opravář aut, takové pěkné řemeslo  

Ray za sebou zabouchl dveře dílny, zamknul je a plnou vahou se o ně opřel. Zevnitř se ozývaly rány, třeskot skla a skřípění plechů. Pak nastalo zlověstné ticho. Ray dveře neotevřel. Roztřeseně došel do kanceláře, z lékárničky vyndal pár obvazů a nešikovně si ovázal prsty.

Tak si to shrňme. Pokousal mě hasák. A pak se vrhl na toho meďoura. Vybavení dílny v hajzlu.

Zbývaly dvě možnosti. Protože chlapi nepláčou, vybral si sklinku od hořčice plnou whisky.

Byl asi v půlce, když se mezi dveřmi objevil zrzavý chlap v ošuntělém pršiplášti.

„Jsem Arthur Weasley a za chviličku bude všechno v pořádku.“

--------------------------------------------

A nyní jedna originální. 

Téma: Hic sunt leones

Fandom: originální

 

Král  

Stojí na pahorku, slunce zapadá. Soumrak přináší vůni pouště a lačných samic. Vedro polevuje, chladný vítr něžně čechrá jeho hřívu.

Všude kolem rozlehlá dálka, jeho království. Jeho dědictví. Jeho země.

Přikrčí se ve vysoké trávě. Pomalu se plíží, strašlivá síla ukrytá v ladných pohybech. Těší se na tu nasládlou vůni, na tu ostrou chuť. Teplá krev! Křehké mladé maso!

Chystá se ke skoku, pružina stlačená na nejzazší mez.

Zná rychlost svých tlap, umí využít sevření mohutných čelistí.

Ještě chvilku, ještě kousek.

Teď!

Pružina se vymrští.

Skok!

Rána!

Do hajzlu!

Zase zapomněl na to zatracený sklo, hranici svýho prťavýho výběhu.

---------------------------------------------

Ještě chvíli zůstaneme u kočkovitých šelem... 

Téma: Ples příšer

Fandom: originální s trochou Zeměplochy

 

Felis silvestris

Devět
Přehlídneš jámu pod kořeny velikého dubu. Dopadneš na všechny čtyři.
 

Osm
Na pasece je ples příšer. Uvítá tě kat v rudé kápi. Sekeře včas uhneš.
 

Sedm
Máš hlad. Kousneš upíra do kotníku. Chutná divně.
 

Šest
Trápí tě žízeň. Olízneš vodníkovi šos. Voda je studená.
 

Pět
Chceš si hrát. Zkusíš tlapkou chytit světýlko bludiček. Bažině se vyhneš.
 

Čtyři
Malí hejkalové tě chytají za ocásek. Vyškubneš se.
 

Tři
Zasyčíš na ohnivého mužíka.
 

Dva
Unavený usínáš v odložené helmě bezhlavého rytíře. Ráno je hledí zavřené, ale ty se dostaneš ven snadno.
 

Jeden
Otřeš se Smrťovi kolem holení. Čeká na tebe. Odcházíš rád.

-------------------------------------------------

A přichází jeden z mých alternativních konců. Tahle série mi totiž bude ležet v hlavě ještě dlouho... 

Téma: Klobouk ve křoví

Fandom: Temná věž

 

Kdo to v poušti zmizel, odkud šel a kam...  

Muž v černém prchal přes poušť a pistolník mu byl v patách. Jenže tentokrát si Pistolník pamatoval. Pamatoval si růže i stoupání do nekonečných pater Věže, pamatoval si hrůzu před ohořelým sloupem, pamatoval si je všechny. Susan, Jaka i Eddieho. Něco se pokazilo a on si pamatoval.

Vzpomínky v jeho hlavě bzučí, některé docela tiše, jiné řvou, klejí a hořekují.

Kulka určená Muži v černém se nakonec stane Pistolníkovým vysvobozením.

Večer se písek ochladí na snesitelnou teplotu a z úkrytů se pomalu vyplíží obyvatelé pouště. Na každého se dostane.

Po roce z Pistolníka nezbyde skoro nic.

Starý klobouk ve křoví.

----------------------------------------------------

Následuje drabble, na kterou jsem velmi pyšná. Nápad byl dílem okamžiku, ale jako bych ji viděla. Puntíkované šaty po kolena, skleničku šampaňského v ruce, sedí na bílé kožené pohovce a říká:

 

A žili šťastně až do smrti...  

Vyšplhal za mnou po těch zatracených schodech, kytku v zubech, odvezl mě limuzínou a asi pět let bylo všechno nádherný. Večeře při svíčkách, víkendy v Paříži, opera. A jakou radost měl z těch lodí.

Jenže to začalo jít z kopce. Dva potraty, dva porody. Plínky, sunar, dudlíky a hysterickej pláč. Nočníky, školka, potom jen věčný domácí úkoly.

A pak se z něj vyklubal Grázl Číslo Čtyři. Vybral si to nejpitomější klišé. Sekretářku, něco přes dvacet, blond, krásný pevný trojky.

Jenže to se chlapec přepočítal. Už brzo budu vychovávat jeho ex-děti v jeho ex-domě s jeho ex-psem. Já nejsem blbá Popelka.

 

Téma: Lesk a bída kurtizán

Fandom: Pretty woman

------------------------------------------------

Tenhle dvojdrabblový bonus jsem psala hrozně ráda. Ten příběh je hrozně smutný a zároveň velmi krásný. Co byste taky od takového tématu čekali? 

Téma: Láska a hlad určují veškeré lidské dějin

Fandom: historie (nakolik se dá věřit novinám) a film Příběh Ireny Sendlerové (který jsem ovšem neviděla)

 

Láska, hlad a dějiny  

Agnieszka si pamatovala ten smrad. Všudypřítomný, pod kůži zalézající puch. Polévku z bramborových slupek. Kručení v žaludku, které po pár dnech přešlo v pevné sevření. Po týdnech už si nedokázala vybavit chuť čerstvého mléka. Znala jen ten smrad. A prázdné pohledy opuštěných dětí v ulicích.

A pak jeden večer maminčino tiché Zay gezunt, Agnieszka. Slzy. Kapesník na obličeji a zápach. Jiný, než byla zvyklá, nasládlý.

A pak jen tma tma tma.

Snídaně v cizí rodině. Otčenáš. Tak je to správně, Agnieszko. Dloubání do zad při mši. Sedni si, klekni, vstaň.

Kde jsou máma s tátou? A Bartek?

Neptej se, Agnieszko.

 *

Agnieszka se naučila mít je ráda. Byli na ni hodní, maminka s tatínkem i její noví sourozenci. Jen večer, těsně před usnutím, přicházela prázdnota. Kde se Bůh schovával?

Po válce to všechno začalo dávat smysl. Dozvěděla se o Ireně. O sanitce, která vozila mrtvé děti, oběti tyfu. O malých rakvích, chloroformu a odvaze. O táborech.

Z její rodiny nikdo nepřežil.

Našla aspoň Irenu, chtěla poděkovat.

Jenže ta pečlivě plánovaná slova se někam ztratila.

Jak mě mohla jen tak opustit? Dát mě k cizím? Věty, sotva hlasitější než zvuk slz dopadajících na kachličky.

Z lásky, kochanie moje, z lásky, vydechla Irena.

----------------------------------------------------

A volně navážeme drabble, která mě stála nejvíc sil ze všech textů, které jsem kdy napsala. Jenže těch sto slov chtělo být vztekle vyťukáno do klávesnice, smazáno, znovu napsáno, ignorováno a nakonec zveřejněno. Ta drabble ječela a řvala tak dlouho, než jsem se podvolila. 

Téma: Světlo

Fandom: realita

 

Den účetní uzávěrky  

Ta výška. Ticho. Vítr ve vlasech. Třesoucí se kolena. Drkotající zuby. A zároveň podivný klid. Ironický úsměv. Občanka v náprsní kapse. Má dáti, dal. Sečteno a podtrženo.

Neloučila se. Na co? Věděla, že o děti se postará. Aspoň v tomhle se na něj mohla spolehnout. Vždycky se postaral. Jenže od jisté doby ne o ni. Jí už stejně nemohl pomoct. Jí už nemohl pomoct vůbec nikdo.

Nádech, výdech. Rozpřáhla ruce a skočila.

Pro náhodné kolemjdoucí jen houkající sanitka (tak zbytečná) a křídový obrys na chodníku.

Pro její děti už navždycky nezodpovězené Proč?

Ale pro ni světlo. Světlo a klid. Navěky.

----------------------------------------------------

Zůstaneme naladěni na smutnou vlnu. Přesto jsem na tuhle drabble hrdá. Erbenova Dceřina kletba mě fascinovala od prvního přečtení. Je tak odlišná od zbytku Kytice, že ve mně budí spoustu otázek. 

Téma: Cena za štěstí

Fandom: originální, verše kurzívou patří K. J. Erbenovi (Dceřina kletba, Kytice)

 

Bílé jako sníh  

Zabila jsem holoubátko,

Pomáhala tam, kde bylo třeba. Nikdy se neptala. Nikdy nesoudila.


matko má,

Přicházely k ní, kruhy pod očima, třesoucí se kolena. Šeptaly o své hanbě.


zabila jsem holoubátko

Vždycky pomohla. Znala ty správné byliny a když bylo nejhůř, uměla zacházet s tenkou železnou jehlicí.


opuštěné jediňátko

Odcházely prázdné, rozbolavělé a krvácející. Dávala jim s sebou laudanum, aby bolest klidně odešla, a levanduli, aby duše tiše zůstala.


bílé bylo jako sníh!

Jen ony znaly cenu svého štěstí. V lepších časech, s někým jiným. Ty, které zaplatily příliš mnoho, přicházívaly k ní do učení. Vždycky pomohly, neptaly se, nesoudily.

--------------------------------------------------

Pomalu se blížíme do cíle. Uvařte si heřmánkový čaj a běžte se podívat z okna. 

Téma: Loď bláznů

Fandom: originální (realita?)


Čas šeříků

Znáte ty jarní noci, vlahý vzduch voní po šeříku, měsíc se napůl schovává za mraky a ani ptáci nemůžou spát a zpívají? Za takových nocí sedávám v otevřeném okně, piju heřmánkový čaj a koukám do mraků. Vídám draky a jednorožce, podivné postavy a ještě podivnější stroje. Kolem půlnoci, když čaj vychladne a šeříky voní nejsilněji, proplouvá kolem loď bláznů. Častokrát má stěžně zlámané a táhne za sebou záchranný člun jak dětskou kachničku na provázku. Slýchávám výskání a smích, zpěv, někdy pláč. Až přijde čas, vyšplhám na palubu po tlustém nasmoleném laně, opřu se o stěžeň a nechám se unášet proudem.

------------------------------------------------

A drabble poslední, na kterou jsem pyšná ze všeho nejvíc. Představuju si, jak foukají lodi bláznů do plachet... 

Téma: Odkud vítr vane

Fandom: originální

 

Přátelé plachetnic  

Mistrál, severozápadní, král jadranských větrů. Přináší vůni hořících cedrů a šeptá o cizích krajích, divech a dálavách.

Bura, severovýchodní, bouřlivák. Poťouchlý a škodolibý, zvedá nečekané vlny a jeho divoký smích zní lanovím mezi duněním hromů.

Jugo, jihovýchodní, smutný klaun. Voní po ozónu, obrušuje hrdla červeným saharským pískem a jeho tiché vzlyky způsobují citlivějším povahám ukrutné bolesti hlavy.

Tramontana, severní, chladná kněžka. Rozmarná a náladová, pohladí ledovým dechem a za chvíli tříská ráhnovím do ztuhlých rukou a neopatrných hlav.

Levant, východní, utěšitel. Nafukuje břicha mraků, nosívá darem jemný déšť a jeho šeptání uklidňuje rozhárané duše a hojí zlomená srdce.

Staří přátelé.

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Pěkné, čtivé, smutné a pěkné

(Iccinka, 15. 5. 2011 9:25)

Konečně se dostávám ke čtení - povinnosti začínají hořet, tak je dobré si dáš šlofíka - ještěže jsou k tomu takové pěkné drabbly;) Ze života koček můžu číst do nekonečna a ještě dál:)