Alkoholdehydrogenasa
Utíkala temnou chodbou. Za krk jí kapala slizká zelená tekutina. Strašně to tam smrdělo. Nevěděla, proč utíká. Nevěděla, kde je. Nevěděla co tam dělá. Nevěděla, co ji honí. Jediné, co věděla, bylo: „Alkoholdehydrogenasa.“
Alkoholdehydrogenasa.
To hnusné slovo jí běželo hlavou, dokola a dokola a dokola.
Proton, já mu musím urvat proton.
Ne, to neznělo správně.
Proton, ona mi urve proton.
To bylo ono.
Ježišmarjá, holka, zdrhej.
„Už je ti líp, kočičko?“ probrala se při zvuku jeho hlasu a jen ospale zavrtěla hlavou.
Znechuceně mlaskl. „Doufám, že tě to aspoň trochu poučilo. Víš, co se stává holčičkám, které si zapůjčují enzymy?“
Tomu se říká...
(Icce, 21. 6. 2009 8:36)