Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jingle bells, jingle bells...

24. 12. 2009

Magráta, čarodějka-učednice, se chystala k tajnému půlnočnímu rituálu. Vyzývala Budoucnost, ať před ní poodhalí svou roušku, a protože jí bylo šestnáct, pochopitelně se ptala, kdy a jak najde toho pravého. K tomu účelu použila značné množství okultních symbolů na stěnách i podlaze a vědro prasečí krve. A jednu velice speciální rostlinku.

Rozžvýkala dva lístky, zakoukala se do kbelíku a čekala. Po chvíli se z červené kapaliny v oktarínovém záblesku vynořily... rolničky. Tisíce a tisíce rolniček, zvonily, zpívaly a protivně plechovými hlásky vyprávěly trapné vtipy.

Po dvou hodinách to konečně přešlo.

„Asi jsem vážně měla někde sehnat tu prasečí krev, červená barva fakt nestačí. Co maj rolničky co společnýho s mým budoucím manželem?“ pomyslela si Magráta otráveně a šla spát.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

.o)

(Wee-wees, 26. 12. 2009 22:21)

Já nejvíc miluju v Soudnejch sestrách tu scénu, kdy se poprvé uvidí. ("A do hajzlu!") :o))

hoj, ty štědrý večere!

(eruš, 24. 12. 2009 14:02)

chudák magráta. :))
děkuju. u mě máš taky naježeno. :)