Jdi na obsah Jdi na menu
 


Já nejsem mrtvá

26. 1. 2011

Vědomí Bábi Zlopočasné lehce klouzalo nad krajem, dotýkalo se myslí nočních živočichů a pozorovalo červenou nitku nesouladu vinoucí se mezi stromy. Bábi hledala. Polehoučku ohmatávala sny ptáků a pomalu se přibližovala ke zdroji neklidu. Ucítila vědomí ostré a opatrné jako tiše se vysunující drápky. Dotkla se obrysů, pohladila mourovatý povrch a vzala za červenou nitku. Zatáhla. Ponořila se.

Bylo to jako narazit hlavou do rámu dveří od latríny. Bábi se probrala ve svém těle, promnula si čelo, zasakrovala a šla postavit na čaj.

O chvíli později někdo tiše zaklepal na dveře.

„Pojď klidně dál Minervo. Kdo je to ten Volemord?“

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

objeveno pozdě, ale přece

(erč, 4. 2. 2011 21:35)

volemord! *spadla ze židle* :)))

Rozbaluje..

(Iccinka, 26. 1. 2011 22:57)

..taha za maslicky a jasa:) Bali otce Prasatek do zbytku baliciho papiru a stromecku a zamyka ve stole:) Dekuju za daressek, milassku:)